IMMORTELLY.

Za plody zlaté dobrých skutků

já odměním se ti jen hudbou slov, –

jen černé květy svého smutku

zasadím v pláči na tvůj dálný rov...

Však písně chvěly se strun citu

tak dumavě, jak ty jsi zpívala,

když trpěla jsi tiše v skrytu

a kams do hor se teskně dívala. –

A černé květy vypučely

ze srdce mého k tvojí památce

jak nevadnoucí immortelly,

jež mívala jsi ráda v zahrádce...