Immortelly. (IV.)

Zapadly ach! zapadly hvězdy mládí mého

v nenasytné mohyly žití neblahého;

věk již vážný činův ctných vryl mi v čelo vrásky,

však i srdci přinesl věno zlaté lásky,

lásky, kteréž osud sám dotknouti se bojí,

neboť s mečem plamenným můj um při ní stojí!

Neníť růže láska má, ježto jarem zkvítá,

aniž tichá lilie v stínu ňader skrytá;

růže, lilje opadá – mé však lásky síla,

byť i rukou studenou zkáza do mne bila,

každý žití mého dech ostříhá i světí

a na trůně citův kdys k nebi se mnou vzletí.