Immortelly. (V.)

Panenko má zlatá, moje dobré dítě,

srdce pořád šeptá: Dívko, miluji tě!

Tak si šeptá v noci, tak si šeptá ve dne,

i když v tísni prací růže snův mých bledne,

a pořád si skládá písničku tu starou,

písničku tu starou, ale věčně jarou.

Říkávám já k srdci: Přej si úpokoje,

vždyť to dobré srdce bude brzy tvoje –

ale vzdorné srdce nedá velet sobě,

rozboří mně prsa i zaletí k tobě:

a já smuten sedím, pokoje postrádám...

a tak pro potěchu písničku si skládám.