IMPERATOR AUGUSTUS FLAVIUS CLAUDIUS JULIANUS. (XII.)

Můj Oreibasie, jsi stále se mnou,

ač často řada dnů je, v kterých slůvka

neřeknu tobě... Jsi tu po mém boku

a pozoruješ práci dnů i nocí,

starostí příliv, zaměstnání ducha,

a vidíš, kterak v životě tom pestrém

a v různých námahách se šťasten cítím.

Jsem ve stanu teď. Rozkazy jsem vydal

pro zítřek vojsku. Hodlám psáti listy

na senat římský, potom do Gallie

a legii, jež leží v Pannonii.

A v malé pause, jež mi nyní zbývá,

poznámkou malou obracím se k tobě:

Hleď dobročinnost oněch Galilejských!

Jak otrokář, když přilákat chce děti,

jim koláč ukáže a vede k lodi,

v ni usadí je, odrazí pak s nimi

a v otroctví je kdesi v dálce prodá –

tak Galilejští bezbožní a chladní

lákají dobrodiním lidi k sobě,

by davše malý prospěch tělu jejich,

tu duši mohli navždy zotročiti.

A lidská hloupost ráda v šanc dá duši

a zradí staré bohy otců svojich,

a bozi zrazení jen hrdě mlčí,

neb zotročení duše už je trestem.