IMPROMPTU NA DRÁZE.

Zde něco, city vše co sráží:

Na prstu kroužek zlacený,

a ret se více neodváží

chtít plaché budit ozvěny.

Jinému patříš, krásko bledá,

s tím štíhlým pasem – spěchej v dál!

můj zrak se více nepozvedá,

tvůj bořit nechci ideál.

Až jednou v hvězdách sejdeme se,

až nás astrální obemkne svit,

snad i tvůj kroužek sesmekne se...

Však můžem ještě šťastni být?