IMPROMPTU Z CEST.

Ať zimní vichr venku hřímá, řve si,

sníh drobný metá na cesty a v lesy:

my v teplém coupé zahaleni plaidem

v tu vřavu venku klidně díváme se,

a v cigarety dýmu lehkém, bledém

řeč naše tiše, vesele se nese.

A hlavu zad skloniv v zadumání

já na plavce teď vzpomněl v mořské pláni,

loď jehož hnána úskalím a ledem

a prudký vír než ve vln klín ji snese,

jak v obličeji zoufalém a bledém

děs hrůzy plavci ještě zachvěje se – –