IMPROMPTU.

Zas bylo to jak okouzlení,

kdy není bouř a není klid,

zas tvoje krev se marně pění,

a zase budeš mlčky žít.

Je mužný věk to roků mých?

Je červen duší úrodných?

Či byly to jen toulky slastí

kams do neznáma nad propasti?

Ó kráso duše usmířené,

rci, zdali vůbec bolí to?

Noc nádherná se světem klene –

je po všem, víno dopito...