IMPROMPTU.

Že s bolem strávit okamžik, svět celý za to nestojí,

kdys Háfiz děl, a za hlavu že čapka šáhů nestojí.

Rád věřím králi myšlének, vždyť smutek náš, smích, slast i vztek

za modravý kouř cigaret a koflík kávy nestojí.

Je život dým, ten dým je sen, jenž hvězdami snad vyzlacen,

leč za démanty hořkých slz a trpké nářky nestojí.

Ba proti slovům mistrovým já s odvahou si směle dím,

za číši vína žhavého ta komedie nestojí.

A přece – myslit bych se bál, že za mou trýzeň, za můj žal

tvůj úsměv, drahá, jenž s tvých rtů mi časem slétne, nestojí.

To malé za to rouhání by bylo každé pokání,

spíš, Francesko, můj šedý verš za čtení tobě nestojí!