IMPROMPTU.

Vozí sena.

Jejich vůní omámena,

zemdlena a unavena

hlava klesá na ramena.

Vozí sena.

Vše jak loni.

Pod olšemi potok zvoní,

a ta luka těžce voní,

jak se slunce v západ kloní.

Vše jak loni.

Bílí voli

loudavým svým krokem s polí

jedou domů do stodoly.

Nějak smutně. Co vás bolí,

bílí voli?

Netruchlete,

že se svěřit nemůžete!

Já zas nemám, – pomyslete, –

komu řek bych, co mne hněte –

netruchlete!