IMPROMPTU.

Chceš býti hádankou. – Hlavinka tvoje rusá

jak v těžkých vzpomínkách v dlaň klesá níž a níž.

Že truchlé myšlénky v té krásné hlavě snuješ,

já přece nevěřím. – Jen smutkem koketuješ,

ač snad to netušíš.

Vždyť přece šťastna jsi. Jsi děckem, které neví,

čím život jest, jenž zlé byl sudbě vydán v plen.

Jak Byron být se zdáš: kdy z číše štěstí píval,

měl hádě ve hrudi: vědomím mučen býval,

že není – nešťasten.