IMPROVISACE.

Jsem souchotinář starý,

před zrakem svým zřím máry,

na nichž se bílá rakev stkví.

A v rakvi sám se vidím,

z mých důlků očních zmizel jas,

po sledním světle slídím

a cítím stlívat světlý vlas.

Ó hodino těch dějů,

jež slední jsou u člověka,

před tebou proč se chvěju,

hodino Tvůrčí odvěká – –