IMPROVISACE NA BIBLICKÝ MOTIV.

Tak bylo všecko prosté. Slunce zářící,

veliké slunce stálo v zenithu

nad šírým krajem s dalekými obzory

a plným klidu starých legend biblických,

na stráních travnatých se pásla bílá stáda

a v slunci zrály vlny těžkých klasů.

Den přišel žní. Den zázračného uzrání.

A zpívající ženci přišli v zástupech

a položili přetížené klasy.

A s nimi ty jsi přišla, tichá moje Rút.

Tak pokorně a mlčky za nimi jsi kráčela

a klasy ušláplé jsi po nich sbírala. –

Když na stráních pak umlkaly šalmaje

a stáda s pastýři se k branám města vracela,

když v dálce ženců posledních se písně ztrácely

a ticho připozdění lehlo na mlčící pláně –

ty ze všech, již tu byli, jediná jsi zůstala.

A noc když nadešla a v osamělých cisternách

se zrcadlily z tmavých dálek velké, tiché hvězdy,

ty’s přišla ke mně, tichá moje Rút...

Na požehnaných pláních čerstvá žatva voněla,

a vlahá byla noc a hvězdy svítily,

když k nohám mým jsi přišla ulehnout,

a měsíc nádherný vycházel na obzor,

a půlnoc byla velikého sábatu...

Má sestro, ženo moje, tichá moje Rút!