IMPROVISACE PSANÁ V LESE LEŽE NA ZÁDECH.

V hluboké modré propasti na dně

oblaka dvojí se rodí,

a dvojí vítr je vodí:

jeden, ten v hloubce oblaky šedé

zvolna jak k pohřbu propastí vede,

a druhý bílé vyhání nad ně –

– uprostřed rvou se, hašteří, sváří,

bílé i šedé jak v kotli se vaří,

tančí a tančí a plují dál...

Smrků větve kývají se sem a tam.