IMPROVISACE

Ten život pustý je a jednotvárný,

a přece se jen žitím opíjím,

z hospody vrávorám se do kavárny,

a krásné mládí své tak probíjím.

Při víně pak za noci bujně žiji,

ba věřte mi, že bývám veselým

a na zdraví všem, jež jsem rád měl, piji,

a potom vždy tak naivní věci sním:

Je teskno mi a měkce zladěn bývám

a probírám se v dávných vzpomínkách

a starou písničku si tiše k vínu zpívám

že marno vše a marným každý vzmach;

že je již zle a bude ještě hůře,

že život již tak málo opíjí...

A s cigaretou v ústech, čelo v chmuře,

že mládí nejkrasší se probíjí.