IMPROVISACE.

Taťano bílá, Taťano snivá,

srdce mé zpívá:

Tichá dálka, zamlžená,

odkud píseň harfy sténá,

duše tvá se do ní dívá,

Taťano snivá.

Tiše, tiše slyšíš zníti

neviděných zvonů bití

mysteriem touhy spilá,

Taťano bílá.

Ještě se tvá ruka spíná

při vzpomínce Oněgina,

pro sen štěstí, jenž v ní stlívá,

Taťano snivá...

Bolestnou píseň o marné touze

srdce mé zpívá.