IMPROVISACE.

„Jí dejte lilie! Je dejte plnou dlaní,“

je shrňte přívalem Jí na průsvitnou skráni,

a jestli s radostí tam slza díků leží,

tím budou vonnější, tím více budou svěží.

Neb jako strážný duch šla s ním a při něm stála

a v jeho boj a trud vždy sladký úkoj vála,

ať duší sestra mu a bytostí jak žena,

Jí nikdy nedotkla se žádná losu změna.

Co více říci lze? Šla vedle a s ním žila,

jak duše domu vždy tak tichá, snivá, milá.

Sám netknul se jí čas, běl vizte jejích skrání,

a proto lilie jí plnou sypte dlaní!