IMPROVISACE.

Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!

Vám z duše světelná se zdvihá záplava,

ranami bez konce se nítí do žhava

a osaměle plá nad nížin dusný klid.

Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!

Stín smrti obzorů prochází obrazy;

v jich břehy strnulé nicoty nárazy

jak řeky podzemní je slyšet temně bít.

Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!

Což všichni před námi tak nízce padli tu

bez touhy probít se až k jitra úsvitu,

o jehož purpuru dovedli sotva snít!?

Bezedné srdce mít a prázdnou pouští jít!

Přes sněžné hřbety hor my půjdem pochod svůj!

Jen hřímej, vichřice, a oceáne, duj!

My s racky spěcháme den nový pozdravit!