IN MARGINE.

Je řada lidí: čtenář buď je zná,

má rád a míní, že by portret jejich

měl zachycen být v stránkách této knihy,

či nezná jich, leč dle mínění jiných

mní, že má kniha bez nich kusá bude.

Tak bylo vždycky. Perikla mít chtěli

v Helladě slunné, v Římě chybil jiný,

i pozděj prý jsem nedbal nejen lidí

i národy a státy opomněl jsem.

Ba, horšího cos: zdá se, že mi ušly

i proudy myšlenek i hybné síly

kvasících vření, tuze důležité

pro dráhu lidstva. Čtenáři můj, pravda.

Svědomí věků pitvám samovolně

a pořádám svůj výbor bezohledně

k systémům, jimiž dějepis se řídí.

Vím jedno. Vždycky ve zákonech Věčna

jsem snažíval se najít míry, váhy,

a jimi potom měřil jsem a vážil

pod jeho zorným úhlem čas i lidi.

A tak jsem stoupal od těch, kteří stáli

na slunných výškách moci, slávy, štěstí

do tmavých roklí k bědným bezejmenným

a zpovídal je všecky. Mrtvým stínům

jsem krev svou dával, aby ožívali,

své duše zotvírali – potom klesli

v tmu Věčnosti zas. Pohřešíš-li něco,

můj čtenáři, vem příručku si Dějin

a doplň kusé vědomosti svoje.