IN MEMORIAM (I.)

Buď navždy s Bohem, milý příteli!

tam v záhrobí a temna tiši

snad duše Tvoje hlas můj slyší,

a oči vidí, jež se zavřely.

A píseň, kterou rty Tvé dopěly,

teď jiným světem hvězdnou říší,

a vesmíru se nese výší –

kam všechny duše jednou dospěly.

Dál život půjde ve své touze,

jen Ty zde scházet budeš pouze,

svět nevděčný Tě brzo oželí.

Jen myšlenky jak vánku vání

tam vzletí k Tobě kol Tvých skrání –

a vzpomínky jak milé pocely.