IN MEMORIAM S. Č. (I.)

Veliký mrtvý, hloubavý ty stíne,

samoty druhu, jiné doby synu,

Zajdi v směs bledou jiných velkých stínů.

Neb žár prý zhasíná a den prý mine.

Slovanstva snílku, řeka Lethe plyne

u tvojich nohou. V zádumčivém stínu

sní dosud Kollár: Vlast-li nebo Mínu?

A žár prý zhasíná a den prý mine.

Chápu, že jdeš. Než líto mi, že v chvíli,

Slovanstva kdy tvůj raněn orel bílý,

a více nežli kdy je smutna tvoje zem.

A vím, ó Stíne, žes’ tou cestou k Lethe

se poodvrátil ještě k vlasti kleté

a váhal jsi, když Hermes řekl: „Jděm.“