IN MEMORIAM S. Č. (II.)

Ty černé flóry dnešku nesluší,

ty černé flóry jsou zde chybou v slohu.

Den v předjaří. Jen jaro sníti mohu.

Ta černá barva padá na duši.

Proč lidé přišli? Hluk a ševel hlasů?

Proč tísní se tu hlava vedle hlav?

Mladosti jeho, sestup v tento dav:

zde třeba slunce, růží, barev, jasu!

Vše harmonie: zánik, vznik a vzrůst...

Nemluví kletbu mlčení těch úst.

Tak přišla smrt, jak podzim na kraj padá.

Předjarní den. Jen jaro cítit mohu.

Dnes černé flóry jsou jen chybou v slohu:

ta harmonie harmonii žádá.