IN MEMORIAM

Již zdržovat mě nesmíte ni chvíli,

tak – doušek vína – a teď ze světnice –

což neslyšíte? Vůz již hrčí, pílí,

před vraty stojí koně frkajíce.

Kde klobouk můj a kde můj pláštík bílý? –

tak s Bohem, s Bohem – nemám času více...

Pak padla zpět, to došly už jí síly,

a smrti klid jí potáh’ bledé líce.

Ó, jaký kraj tam daleko, tam v dáli

as musila zřít rajský, mrouc tak mláda,

když její oči blouznivě tak plály.

Ó, jaká zář se, vůně vstříc jí lila,

když její duše, jež tu dlela ráda,

tak nedočkavě křídly k letu bila!