In memoriam.

Tys cestou svojí nedružnou a smutnou

sám kráčel mlčky, stále za svým cílem,

a naplnil jsi žití míru nutnou,

a nad skončeným ulehnul jsi dílem.

Tys na smrť svoji spěchal dobrovolně

se zrakem jasným, pyšným, lehkým smíchem,

co druzi kol nad tebou lkali bolně,

a soptil hněvem svět nad takým hříchem.

Již dlouho to... dnes vše to pouhou bájí,

jíž slouchá ucho, srdce sotva věří.

Jen nemnozí ten starý hrob tvůj znají

a k němu ještě kroky svoje měří.

On zapadává, mizí jeho rysy,

tys nebyl ani... vše je klam a bludy!

Druh poslední, jenž navštívil tě kdysi,

šel zaspat také na hřbitov své trudy.