IN MEMORIAM.

By Jaroslav Vrchlický

Až zaroste travou tam u zdi hrobek... víš?

s tou břečťanovou kolem clonou tmavou,

až zvětrá písmo desky, nízký spadlý kříž

až zaroste travou...

Ty, která světu cizí v této hlíně spíš

snem roků, cestu žitím namáhavou

v snech andělských až pro vždy zcela zapomníš:

Má píseň, – v rhytmu majíc tvoji chůzi hravou –

i mého života až schýlena v dno číš,

se sny a vzpomínkami, jež mi létly hlavou,

tu bude obléhati dále stinnou tiš,

až zaroste travou...