IN MEMORIAM.

V šumu, jímž víří dnes již od svítání

čamary, fraky, bílé rukavice,

v úsměvech, šeptu vroucích blahopřání,

při nichž plá oko, chví se ret i líce, –

zda také slyšíš ptáka zatíkání?

Přiletěl k Tobě, nahléd’ do světnice,

zazpíval chuďas chudě jen, jak umí,

a zase ulét’ přes vody a chlumy.

Bylo mu líto; že dát nemoh’ více.

Jest-li jej časem uzříš pod oblaky

v přírodě volné, tam, kde lidí není,

nech na něm chvíli spočinout své zraky!

A jestli někdy pro své potěšení

přiletí k Tobě, až se časy změní, –

Neplaš ho! Hoď mu drobtů trochu taky!