In memoriam.

By Adolf Brabec

Tvé živé oči gazelí,

pod liliovým čelem,

mou celou duši rozechvěly

v mém žití osiřelém.

Jen vzpomeň! Čas byl májový

a šeřík voněl sladce,

když západ hořel nachový,

jsme žili ve pohádce.

Šlo tiše žití dál a dál

a tvá mou stiskla ruka,

tvůj něžný hlas mne vzpružoval,

jak hudba čarozvuká.

Ty něžný květe zázračný

na mého mládí rovu,

bez slunce, ukryt pod mračny

pro tebe žiji znovu!