IN MEMORIAM

Svět, který Tebe tolikrát tak tvrdě ve tvář šleh,

jenž nedopřál Ti trochu tepla ani pousmání,

dnes ponejprv se měkce ke Tvé mrtvé hlavě sklání,

dnes je Ti snem a dozpívanou písní na Tvých rtech.

Bůh v smutné jeseni Tě vlídně odved v druhý břeh,

bys marně nezřela zas nových jar a žití vzplání,

rej motýlů i polibků ve červencovém zrání –

co mrazem sudby nezkvetlo v Tvé duše poupatech.

Taj bytí, smrti je Ti dnes už knihou otevřenou,

vše za Tebou, oč zde se rvem a šedých dní zvem cenou

a po čem plálo též Tvé srdce horké, lačné, mladé.

Bůh, který skončil zápas Tvůj tak mnohý krutý, tuhý,

nad lánem polí Tvých po bouři sklenul oblouk duhy

a bílou astrou na čelo smír života Ti klade.