In pace.

Ten nápis vyryt hrobky do kamene,

hořící lampa, s olivovou snětí,

výš holubice vzneslým křídlem letí –

kdo spí v té tiši, vzdechem nerušené?

Čím nad hrobem zde kámen ten se klene,

dí písmo v zlatých arabesek spleti.

A srdce mé se musí steskem chvěti,

když na hrob vzdálený se rozpomene.

Rov navršený zvolna zapadává.

V zvon vzpomínek stesk smutné hrany bije, –

tam v pláči těžkém touha dlouho stává.

Tam nápis nezlatí se. Do krvava

mně v srdce hluboko jej bolest ryje.

Tlí v zemi černé matky mé tam hlava.