Indianská elegie.

Zavál větřík; zašustily lesy.

pralesy ty zasténaly temně,

zašustily, zvaly muže rudé,

muže rudé, syny rodné země.

Vzlétl orel, rozstřel peruť mocnou,

vzlétl vzhůru – a zas hlavu kloní;

marně zírá vůkol: zmizel kazik,

bílá tvář teď plachou zvěř zde honí.

Rozplakal se vítr v pláč žalostný,

duby staré hlavy poklonily,

zaletěl tam v dálku orel k bratřím – –

smutný kraj, jejž krví poronili

bílí muži krví Indiánů.