INDICKÁ SERENÁDA

Indrovo nebe hasne v jase

a parný den se v šeru tratí,

tys přišla tichým krokem zase,

půvabný úsměv tvář tvou zlatí.

A mlčíš stojíc za večera

u prahu zavřeného domu,

dnes stojíš, jako stálas včera,

a já vím, co tě vábí k tomu.

Tvůj zrak mi víc než řeč tvá praví,

tvé kruhy vyzývavě zvoní

a srdce velká touha taví,

opojně nippa dole voní.

Já nezavru dnes vrátek v noci,

jen vejdi, moje milá, ke mně,

bůh lásky Kama má nás v moci,

jak všechen život tvorstva země.