INDICKÁ VDOVA Z VRŠOVIC

Jako kovkop černý prachem zlato může najít ryzí,

horký žárem bezslunečným, rudý živočišným nachem,

z paměti mé nevymizí rána ostrým mečem sečným.

Bílý svit lásky chotě mrtvého,

černý žár nevěry.

V kajčí atlas složili jste tělo,

o srdce jste hráli na kopanou.

V noci slibuje svit, ale ráno

jako měsíc mezi mraky zmdlívá.

Lépe když pro rozkoš tělo ti zraje,

než srdce když pro lásku vadne,

jako když blesku svit na rybník padne

s nebe olověného.

Já nechci plamen, chci světlo

a něhu.

Toč se jen, toč, ty velký kolotoči.