Intermezzo noční. (I.)

Slétly zase k mému loži,

slétly hravým spěchem,

svatojanských mušek tancem,

bílých růží dechem.

Cítím, jak se na mých víčkách

jejich křídla chvějí,

kloní se jak mroucí květy

k mrtvých obličeji.

Znám vás, mojí lásky snové,

žel, že jsem vás bájil,

pro vás teď mé oči v slzách,

srdce tluk se ztajil,

moje žití pouze kámen

v moři zapomnění,

jděte, vás by oslepilo

ostré světlo denní!

Rychle v mlhu rozplyňte se

jako rosa v kvítí,

ať mi aspoň v smutný život

tichý lesk váš svítí!

Vlny jdou a hvězdy hasnou,

listí opadává...

Proč bych nekles’ do náruče

tobě, noci tmavá?!