INTERMEZZO.

Tak už je dozpíváno,

tak už je dohráno –

a co snad ještě zbylo,

co v strunách nezvonilo,

necháme na ráno.

Ti tam jsou posluchači –

bylo jich na tisíc...

Jen dvoje věrné oči

se v touze na mne točí

a chtějí písní víc.

Je stromem srdce pěvcův:

Květ – tvůrčí nadšení,

však ovocem je zlatým,

když bratr okem vzňatým

nám píseň ocení!

A byť už srdce teskné

nás táhlo k domovu:

Pro záři dvojích očí

nám ruka do strun skočí

a pějem poznovu!