INTERMEZZO.

Byl vlažný večer... Nebe bez mraku...

Kraj sny se chvěl a z niv táh’ vůní dech...

Nám bylo jak na prahu zázraku,

úsměvy na rtech, hvězdy v pohledech...

Tu pozdní motýl na ňadra ti sed’,

ve rudém přítmí opojen se chvěl

a ssál z nich jako z číše květné med,

pak jako sen kams’ v dálku odletěl...