INTERREGNUM.

Král starý shasnul vysílením střeva

a princ je sotva větší nežli pěsť,

máť jasnou dosud nečistotou hněvá.

Jak nejisté to interregnum jest.

Pretendent zaschlý ze skulin se vrací,

nabývá zručně starých objemů.

„Mám zdravá střeva,“ praví v proklamaci,

„buď čestná paměť králi starému!“

Na „pro“ a „contra“ řemesla se štěpí,

než odsloužen je panychidy klam,

dmou temně tváře politicky slepí

a na to ruče vyklízí se chrám.

Jde po dláždění známá duše davu

a její pouť má rovněž známý běh,

vlá z kořalen tíž temných bolehlavů,

a dotýká se v shromáždění všech.

A nikdo neví, co se, k čertu, děje!

Princ dosud malý, sotva jako pěst.

Hrom v brzku možná horstva rozechvěje –

jak nejisté to interregnum jest.