INTERVIEW KOHOUTA, O NĚMŽ PÍŠE SV. LUKÁŠ VE SVÉM EVANGELIU XXII. 56 – 61.

– Pane Kokši, aféra ta s Petrem

přec vám velkou slávu vynesla –

račte dovolit mi: proč jste vlastně

zanechal hned toho řemesla? –

„Povím, pane. Tenkrát u Annáše

řek pán Ježíš: Kokši, pokoj dej,

ať si kdo chce zapře jméno naše,

ty už vícekrát mu nezpívej.

Vidíš Petra. Je z mých apoštolů,

u jednoho sedal se mnou stolu,

klíče nebes přijal z rukou mých –

zapřel mě. – Co čekat od jiných?!

Pravdu, pane, tenkrát Kristus měl.

Pěkně, pane, by se kokeš dřel,

kdyby kokrháním na novo

provázet měl símě Petrovo!

Vidíte je – skandál povídat –

Pán Bůh ráčil břich a nos jim dát

břich jak koule, z mědi nos i líc –

známek pekla nedbá nikdo víc!

Snese se pár grošů v záložny,

vykrade to páter bezbožný;

noviny vám líčí zábavy,

jaké tropí kozli smradlaví

v školních síních s hochy, děvčaty –

může chtít víc ďábel chlupatý?!

Jakoby jim nestačila více

farských panen plná porodnice.

Místo nábožného rozjímání

trčí celé noci do svítání

při karbanu – pak jde, duše čistá,

těmi prsty zdvihat pána Krista!

Nebo – to však je už k zbláznění!

napravují Páně učení

čili „reformují“ ze všech sil.

Patrně, by Pán se nezlobil,

jako za odškodnou, polejí

mizerných jej veršů pomejí.

Pane, jejich existence pouhá

už se Kristu pánu hříšně rouhá.

A tak celý ovčinec je stkvělý,

ovce hloupy a psi zprašivěli.

Slovem, pane, nechci síly mrhat,

Kristu pánu je to nemilo –

hrdlo bych si musil vykokrhat

a nic by to platno nebylo.“