Intimní chvíle.

Dej hlavu k hlavě, vedle sebe těsně,

a hleďme zimě v tvář i ve tvář Vesně,

co tady zmírá, co tu květem kyne! –

A přec to všecko jiné!

Dnes oba víme, co to všecko platí,

co dlouhou cestou žitím každý tratí,

co ubily nám chvíle nudy líné!

A přec to všecko jiné!

Co tenkrát byl nám rozkoše proud žhavý,

v nějž mladost, naděj vrhli jsme i zdraví

i touhu, která nikdy nespočine –

Jak dnes to všecko jiné!

Dnes pozadí má všecko: Jistý konec.

Zvěř znavená jest i chtíč, její honec,

jsou chladny břehy Hadu, byť i stinné –

a tím to všecko jiné!

Víc platí slovo, platí víc stisk ruky,

víc bolí všecky žití nesouzvuky,

víc blaží páž, jež po šíji se vine...

Dík, je to všecko jiné!