Intimní dialogy. (I. Básník.)

Já děl k své Duši: Rci, co začnem s žitím?

Tam uvedl jsem tě jak bílou Psychu,

tvé sny a dumy pěstoval jsem v tichu

a hleděl krok tvůj podstýlati kvítím.

Teď nad tvým věnem v pochyby se řítím,

já nevím sám, jak padlas v sítě hříchu,

jak saze padly tvého do kalichu,

však illusí tvých ztroskot s tebou cítím.

Co začnem, Duše moje, sirá vdovo,

žít nutno dál a nutno dále lítat,

jsou vesla zlámána a mdlé jest slovo.

Chceš nové břehy lepších světů vítat?

Bez křídel? – Co vše chtění titanovo?