intimní slohy

venku je bílo, v pokoji teplo,

ale nic nám tu nekvete,

jen do vázy tvé srdce seplo

několik borových větviček.

a naše přátelství tu hladí

růženec nezhojených ran;

zdá se, že nějaká harfa ladí

své struny k písni o štěstí,

třebaže v každé chvíli klidné

je kout, kde vrčí pes,

a po každé tvé věci vlídné

sahá běs.