Intimní sloky.

Sem slova lesklá, verše hladké,

sem rýmy plné, zvonivé,

chci popsat jedno kouzlo sladké

té lásky naší bláznivé!

Já vídal svoji ženu zlatou

za bouřných roků svobodných

tak mnohou věcí zaujatou,

v tak mnohých scénách lahodných!

Mé zraky v divadlo ji zřely:

jak vábná byla láska má!

Když reci na jevišti mřeli,

jak tleskávala ručkama!

A noc to únorová byla,

a venku jinovatka, mráz,

a sálem se jen vůně lila,

a světel proud a taktů ráz,

tam tančila tak rozechvěna

a plna plesných výkřiků,

jak by to byla zosobněna

ta poesie valčíku!

Já s ní – to měla rudé šaty

a bílý závoj na lících –

šel často, když plál západ zlatý,

po oživených ulicích,

já lovil pohledy a slova

a vtip, jenž se jí na rtech chvěl,

a vším tím jsem se znova, znova

tak šíleně rád opíjel!

A chvíle v jejím pokojíku

za odpolední nálady

při vonné kávě, smíchu, křiku

nad bizarrními nápady!

Já šťasten byl, když chvilkou v letu

se dotk’ mne šatů její lem,

já s vášní šátek tiskl k retu,

jejž napustila parfumem!

Teď mým je vše z té minulosti

a nad to více tisíckrát –

a člověk přec těch naivností

si vzpomíná, tak rád, tak rád...

A všechno do paměti vsuje,

jak perly na niť hedvábnou,

a každý den ten přistupuje

tam s novou chvílí půvabnou.

A drahokam všech byla včera:

Já vplížil se tak nevinně

do vůně mystického šera,

ku teplým kamnům kuchyně.

Tam žena moje s ručkou sněžnou

až k oblým loktům nahatou

a se zástěrou velkou, režnou,

pod krčkem nějak připjatou

tu mísu zvedá, hrnek staví,

tu zase cosi počítá,

tu posiluje oheň žhavý,

tu rozkazuje, přemítá,

a chvilkou z dvířek plotny padne

zář růžová jí na líci,

a v této vůni divné, ladné

tak stojí vážná, vábící,

že je mně, jak by v chýži svojí

ta čarodějka spanilá

pro nekonečnou lásku moji

kouzelný nápoj vařila,

by znovu oči moje jala,

mou duší znovu zachvěla

a – když mi srdce dávno vzala,

i hlavu spletla docela!

Ba spletla juž! V té její síni

jsem lapen, zmámen, opit vším –

i hrdlo sevřela mi nyní –

však nejsem zrovna nešťastným!...

Ó kuchyně! Já beze studu

zde neváhám se vyznati:

kéž nejkrasším, co psáti budu,

ti mohu veršem žehnati!

A cyniků a břichopásků

soud sdílím nyní v prsou svých:

i já jsem našel v lásce lásku

ve prostorách tvých lahodných!...