INTROIT.

U vchodu tajemství Tvých stojím,

opojná vůně vane mi z Tvých bran,

s proroků Tvých své touhy pojím,

duši svou otvírám jim dokořán.

Toužení věků jak by ve mně

rozrostlo v moře plamenné,

duch práhne víc, než vedrem země,

po vláze mystického pramene.

Své světlo vylij v zřítelnice

mé duše, pochybnostmi vyhaslé,

ať neodvrátí se mé srdce více,

Tvou krásou do hlubin až užaslé.

Ať přes práh tajemství smím vejít

Tvé kdysi dítě – syn Tvou milostí,

pak Božství Svému dej kol přejít,

jak prorok zřel je, vánkem tichosti.