INTROITUS

Za víru v život, kterou jsi mi dala,

za křídla k dalším bojům zcelená,

za slova, kterými se skolébala

má duše, životem již zemdlená,

za požár vášně i za tiché snění,

kdy kroky Tvé v mých snech jak hudba jdou,

za moře polibků i zapomnění

mé rty se chvějí díků modlitbou.

Vím však, že život žádá kruté daně,

že zpustne naší lásky bílý chrám,

kdy těžká hlava zaboří se v horké dlaně,

a že pak jako vždy zas budu sám.

Vím, že zas přijde chvíle, sám kdy budu

se smutkem svým i tichou láskou svou,

leč i v tom moři bezedného trudu

rty zachvějí se díků modlitbou.