INVALIDA.

Po dědinách voják starý,

aby živ byl, sbírá dary:

Skývu chleba, brambor holý,

u kramáře špetku soli. –

Veselým kdys hochem býval,

u všech děvčat štěstí míval.

Trojí zemi v řadě prvý

pokrápěl svou mladou krví.

„Poručeno budiž Bohu!“

prohodil, když vzal mu nohu

výstřel žhavý. –

Žaludek mu zůstal zdravý.

Pro ten chodí žebrák starý

po dědinách sbírat dary.