Invocatio.

Ó sílu, sílu všecko povědět,

co andělský si šeptá v nebi ret,

ó křídlo, křídlo cherubů mi schází!

být knězem, mnichem ještě nestačí,

já zrní sil, mně kvete bodláčí,

a v nadšení mém vlastní hřích mě mrazí!

Ó dětskou duši třeba tady mít,

by nebes zpěv směl lyrou mojí znít!

Kol Madon obrazů zřím dětské hlavy,

ty pouze najdou pravý ráje zpěv,

však rmutně teče v žilách našich krev

a lilje spálí příval její žhavý.

Ó třeba věru duše anděla,

by harfa nebes ní se zachvěla

a v čisté, svaté vtělila se písni!

Ty, Gabrieli, křídla svá mi dej,

bych v písni vzlétl v ráje věčný rej,

když světa chmury nitro moje tísní.