IRENA.

Sám pluje čistý měsíc,

ni hvězdy vůkol není,

na nebi v unavení

spí vůní spitý vzduch.

Slyš, od křoví ku osyce

ký nápěv se to nese?

To slavík v květném plese

po družce volá v luh.

Slyš, často mezi listím,

jež letem dolů střásá,

již přichází a jásá,

ó nelkej, jsem tu již!

Tak shledali se, Ireno,

zda slyšíš to, má drahá?

Kdy takým hlasem blaha

i ty mně odpovíš?