IRMA GEISSLOVA.

Noc se snesla na nádraží,

stichly hlučné stroje,

svítily tím temnem pustým

rudé oči dvoje.

Mašino má stará, drahá,

tvé to byly oči,

ony stále za mnou hledí,

kam se krok můj točí.

A tak jsem jako ta Káča

za níž kocour běží,

kouzlu tvému, mašino má,

uniknu jen stěží.

Ale mně je družkou milou

černý zjev tvůj děsný,

hukot jeho skolébá mne

nejsladčeji ve sny.

Píšťala tvá také píská

v moji písni chudé,

a tou prosou žití září

tvé mi oči rudé.

Chci-li se tě chvíli zbavit,

marná je to vzpoura;

co by také bylo v písni

Káča bez kocoura!