Irský křest.

Na zeleném Erinu

velká slavnost jest,

svatý Patrik udílí

starým bardům křest.

Zlaté harfy nebudou

k chvále bohů znít,

v hvozdech, u cest, na branách

kříž jen bude čnít.

Svatý Patrik od rána

do večera křtil

starce, dívky, bardů sbor,

krátce, kde kdo byl.

Když však přišlo na hochy,

aby v svatý tok

pohroužili hlavu svou,

bedra, hruď a bok,

povstal starý Ossian,

vladař zlatých strun:

Pravou ruku do těch vod

nesmí vhroužit jun!

Nechť křest ducha pradědů

z žil nám vystřebe,

bysme mohli po smrti

přímo do nebe,

nesmí, kdo je pravý Ir,

dědic svobody,

nesmí pravou ponořit

ruku do vody!

Proč to, barde? – udiven

Patrik zahřímá. –

Pravou rukou tasí meč,

ženu objímá!