ITALIE.

Když srdce chladne, věk se připozdívá,

když hlava mdlá i chůze nohou líná,

mě v podvečeru schvátí touha divá

po modru vod tvých, kraji oliv, vína!

Jde mladost v dálku – člověk ruce spíná

(když nikdo nezří jej) a zpět se dívá,

v před jít se bojí, zem kde nehostinná

se táhne ve sněhu, v nějž mlha splývá.

Mně zašuměla jezer tvojích vlna

jen jedenkrát – a nyní chápu zplna,

proč náhle za noci prch tajně z Varů

a k tobě, Překrásná, lét’ v touhy žáru,

ke tvému slunci, ráji hroznů, fíků,

proč Goethe spěchal v pošty dostavníku...