ITALSKÁ KRAJINKA.

Cypřiše smutné, podivné

při větru tiše hovoří,

daleko pluje, daleko

bělavá loďka po moři.

Krvavý plamen západu

ozářil okna u villy,

fialky bledých paprsků

ze světel věnec uvily.

Břečtanu prsty zelené

měkce se dotkly mřížoví...

Stojím u parku – vzpomínám....

nikdo mi nic tu nepoví.

Hladina vzdychá rybníka,

labutě bílé vypluly,

v záři vody stříbrné

život se usmál minulý....