IV Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,

Ať smí však nebo nesmí být, milujme ostrov v moři,

jejž duše sobě příbuzné uprostřed světa tvoří,

milujme ostrov ten, jenž z vod se zdvihl rozpěnění

těch pohádkově dalekých a nezbádaných moří,

kam psanci světa plaví se za číms’, co téměř není,

co však přes všechna popření dál na dně duší hoří,

a srdce ztuhnout nenechá ni zhasnout lampu snění,

ten ostrov míru ztracený, kde v opuštěném moři

své schůzky duše mívají vnitřního zpříbuznění,

kde houpán vánků rozmarem se motýl květům dvoří,

kde krása není lží a láska nikdy hříchem není,

kde srdce vskutku miluje a hlava vskutku tvoří,

kde není chmurných soumraků ni hříšných rozednění,

svobodných duchů milujme ukrytý ostrov v moři!